Cairo Ross Monty Black a Flow Rachel Lib-Vach

18.7. - 27.7. 2008

     Zúčastnili jsme se našeho prvního výcvikového tábora, který se konal ve Cvikově v Lužických horách. Výcvik se konal pod vedením výcvikářů z pobočky Bez hranic, které jsme členy. Tímto všem děkujeme za jejich čas, ochotu a pevné nervy.

     Rossík se po delší době viděl s mámou a tátou a s paní chovatelkou Romanou. Všechny členy její rodiny hned poznal a vítal se s nimi. Ze všeho nejvíc ale miluje Nikolku.  Romča se nám celý týden věnovala a mnohdy to neměla lehké . Ale my jí moc děkujeme, její rady padly na úrodnou půdu!!!

   

     Rossík si našel ještě další kamarády a to nejen mezi ostatními psy.

  

     Počasí nám nepřálo už od první noci a výrazně se nezlepšilo do pátečního dopoledne. Ale nepřízeň počasí byla bohatě vykoupena dobrou organizací tábora, příjemnou atmosférou a dobře zajištěným stravováním. Tady je na místě poděkovat Darje a "Kubovi", protože bez nich by tábor nebyl tak příjemným zážitkem.

 

     Spali jsme ve stanech, ale zima nám nebyla. Rossík měl na týden připravený odkládací kotec, ve kterém se mu moc nelíbilo a první noci intenzivně štěkal a štěkal. Kdykoliv šel někdo okolo jeho kotce, házel ty nejsmutnější pohledy na světě a my jsme pak vypadali jako tyrani .

 

     Na každý den byl naplánovaný program výcviku a nechyběly ani soutěže o ceny a společná večerní posezení, kde se vyprávěly historky, hrály hry a občas se i zpívalo.

 

     Když se jeden den maličko zlepšilo počasí, vzali jsme Rossíka vykoupat. Ale asi to bylo opravdu moc studené, protože i on, milovník vody, se vykoupal jen dvakrát a pak už do vody nechtěl. Takže si radši našel klacky a větve, které nám hrdě nosil a my mu je museli neustále házet.

     Celý týden jsme poctivě trénovali na páteční svod, aby se Rossík uměl hezky předvést. Nikdy předtím jsme to nezkoušeli, takže naše počáteční snahy o ukázání zubů či snaha o výstavní postoj byly značně zbytečné a Rossík statečně vzdoroval. Ale nakonec jsme to zvládli a výsledek svodu nás mile překvapil. Můžete se podívat v sekci Svod.

    

     Domů jsme se vraceli o dva dny dříve, abychom se stačili aklimatizovat. Ještě jsme ani nevyndali klíče ze zámku a nezavřeli dveře od bytu a Rossík už spal schoulený do klubíčka na svém místě. Byl hrozně unavený, spal tak tvrdě, že bylo téměř nemožné ho probudit na procházku ven.

     Ale v neděli už měl zase spoustu energie a tak jsme vyrazili na výlet. Zajeli jsme se vykoupat do nedalekého jezera, kam smí i pejskové. Ještě nikdy s námi Rossík pohromadě neplaval, takže jsme byli dost překvapení. Jakmile jsme totiž začali plavat, okamžitě vystartoval za námi a když nás doplaval, tak nás napřed příšerně poškrábal, jak hrabal packama, a potom se nás snažil zachránit, čímž nás vlastně topil.   Jakmile jsme se dostali do menší hloubky, kde jsme dosáhli na dno, cpal se nám do náruče a hrozně se tulil a mazlil a olizoval nás , jako by byl rád, že jsme se neutopili.